Úvaly u Prahy - rekonstrukce Náměstí Arnošta z Pardubic
Kompletní rekonstrukce náměstí Arnošta z Pardubic a přilehlých ulic v Úvalech u Prahy.
Problémem náměstí bylo nejasné prostorové vymezení, nedostatečná regulace automobilového provozu, zatěžující (přitom stále nedostatečná) parkovací kapacita, nevhodné záplaty zpevněných ploch, nedostatečné osvětlení, nekoncepční rozmístění zeleně v kritickém stavu a chybějící nebo špatný městský mobiliář.
Poučeni historickým vývojem vnímáme náměstí Arnošta z Pardubic spíše jako ukončení osy Pražská – Husova, tohoto dřímajícího maloměstského korza. Spolu s úpravou náměstí jsme proto revidovali i architektonické řešení Husovy ulice. Samotné náměstí se nepokoušíme nepřirozeně monumentalizovat, spíše poskytnout co nejvíce prostoru každodenním uživatelům – lidem i provozovatelům služeb v parteru. Jednoduchými, nepříliš radikálními zásahy probouzíme poetický maloměstský charakter tohoto místa.
Krajská silnice procházející středem náměstí byla limitou řešení. Původní dlažba, rozebraná při její rekonstrukci, byla nahrazena novou ctětínskou žulou a znovu použita v místech parkování a pojezdu aut po ploše náměstí. Ostatní plochy náměstí jsou dlážděné šedožlutou sumrakovskou žulou v různých stupních hrubosti a skladebného vzoru podle převažujícího funkčního využití. Plocha je členěna liniemi žulových kostek, naznačující hranice parcel a trasy vjezdů. Původní zanedbané stromy jsou nahrazeny novými platany, lípami a trvalkovými záhony.
Opravená náměstí historických měst bývají obvykle korunou, která zjeví krásu prostoru a okolní architektury. Na náměstí Arnošta z Pardubic to je naopak. Stojí tu za řeč jen pár domů a pomníků. Nová úprava odhalila tento nelad, a stala se tak vlastně tím, čím veřejné investice mají být: iniciátorem rozvoje a zlepšování míst k žití. Jsme rádi, že to na náměstí žít začíná a že vlastníci okolních domů začínají přemýšlet i o jejich rozvoji, protože už nestojí na návsi nebo parkovišti, ale na náměstí. Naopak nás mrzí, že bylo nutné nahradit poškozené vzrostlé stromy. Přece jen je v nich ztělesněný čas. Bylo to rozhodnutí nepříjemné, ale věříme že zodpovědné k budoucnosti. Snad nám to úvalští odpustí, až stromy povyrostou. Odpověď na otázku, jestli je náměstí spíše parkovištěm, parkem, nebo obývacím pokojem města, není jednoznačná. Je totiž vším, v různých poměrech. Neexistuje společenská shoda na jediné správné proporci. Od studie k realizaci relativně malé veřejné stavby uběhlo neuvěřitelných 10 let, během kterých se několikrát vyměnilo zastupitelstvo a vedení města. Bez elementární kontinuity rozhodování by dílo nebylo možné. Začínalo by se vždy znovu. Za to, že se projekt v průběhu měnil spíše evolucí než revolucí, i za to, že byli ochotni riskovat vlastní popularitu, patří všem zodpovědným dík.
